Tři výlety v Prokletijích

Do Černé hory zasahují nejsevernější výběžky Ablánských Alp, které se zde nazývají Prokletije. Vzhledem k snazší dopravní dostupnosti lze poznat ráz těchto hor lépe odtud, než z Albánie. V létě 1981 jsme se v rámci dovolené u moře rozhodli, že se tam podíváme a nyní podáváme o získaných dojmech stručnou zprávu.

Jako východisko k poznání oblasti jsme si vybrali rázovité městečko Gusinje, které leží na horním toku řeky Lim v blízkosti Albánských hranic. Osada je poměrně snadno dostupná buď přímým autobusem z Podgorice nebo rovněž autobusem z rychlíkové stanice Bijelo Polje na trati Beograd - Bar (mapa 1)

Po příjezdu autobusu jsme se sháněli po noclehu. Naštěstí poblíž zastávky byl hostinec, kde jsme se na pár dní mohli výhodně ubytovat.

Gusinji obklopují ze všech stran hory. Směrem k jihu a jihozápadu se nad údolím Limu zvedají nejprve zalesněné a výše pak travnaté kopce, které se dále směrem ke státní hranici zvedají v rozeklané vápencové štíty bizarních tvarů vyrustající z krasových náhorních plošin. Ve vrcholových partiích leží rozsáhlá sněhová pole.

Obstarali jsme si čtyřicet let starou turistickou mapu Prokletijí nevalné úrovně, takže jsme měli možnost si alespoň rámcově utvořit dojem o okolní krajině (mapa 2).

Protože jsme měli pouze pět dní, rozhodli jsme se ke třem průzkumným túrám zakresleným v mapě 2, které budou dále stručně popsány.

 
1. Maja Borit (2035 m)
   Z náměstí v Gusinji jdeme směrem k jihu přes říčku Vruju a osadu Kolenoviči po pasteveckém chodníku strmě lesem vzhůru. Po namáhavém výstupu přicházíme na travnatý hřbet a již z jeho temene (1725 m) se objeví rozsáhlý průhled dolinou Ropojana daleko do Albánie - obrázek 1.

   Po dalších 300 výškových metrech dosáhneme pohodlně vrcholu Maja Borit a můžeme obdivovat rozsáhlý výhled na údolí Limu a další horstva v Černé hoře. Jižní obzor zakrývá vápencová plošina Bělič, nad níž vystupují pohraniční štíty Albánských Alp, zprava Maja Kolats (2556 m), Maja Desles (2409 m) a Maja Rosit (2523 m) - obrázek 2

   Hřbet pokračuje dále na horu Kadis (2102 m), ale tam jsme již nešli, neboť jsme plánovali jen aklimatizační výlet.

    

2. Maja Potkajc (2119 m)
   Tentokrát vede cesta k jihozápadu a za vesnicí přímo k jihu nad Alipašinimi prameny po svazích Rogopeče. Po znatelné cestě až do sedla na hřbet a dále vzhůru širokým, nejprve travnatým, později skalnatým, hřbetem směrem k jihu. Z předvrcholu asi ve výšce 2000 m se otevírají rozsáhlé výhledy na všechny strany. Pouze k jihu pohled uzavírá rozsáhlý vrchol Maja Potkajc. Na první pohled je nápadné, že černohorská část hor je travnatá, zatímco albánská část je vápencová bezvodá pustina (obrázek 3). Po dalších dvaceti minutách výstupu ve skalách dosáhneme vrcholu Maja Potkajc, odkud se nám ukáže vpravo i nejvyšší vrchol Albánských Alp, Maja Jezerce (2694 m) - na obrázku 4 vpravo. Z vrcholu klesá hřbet do širokého sedla a další cestu uzavírá několik desítek metrů vysoká skalnatá stěna hory Breg (2280 m), takže je nutno vrátit se zpět. Celou cestu dolů až na kraj lesa máme před očima rozsáhlé panorama doliny Limu s Gusinjí a okolními horami až k obzoru.

    

3. Dolina Grbaja
   Předpokládali jsme, že závěrečná túra bude již převážně odpočinková. Chtěli jsme se podívat do doliny Grbaja, jejíž uzávěr nás při včerejší cestě zaujal. Netušili jsme, že uvidíme nejkrásnější pohledy z celého zdejšího pobytu.

   Ráno vycházíme po stejné cestě jako včera, avšak pokračujeme dále k samotě Dolja na okraj doliny. Již úvodní rozhled je velmi slibný (obrázek 5).

   Když přicházíme do střední části doliny, stává se krajina stále romntičtější (obrázek 6).

   Po dvou hodinách cesty z Gusinje jsme došli k bývalé chatě Planinarského družstva, kterou měli obsazenou pohraničníci. Protože jsme došli již do značné blízkosti státní hranice, doporučili nám, abychom odbočili vpravo na blízký vrchol Volušnica (1880 m).

   Po krkolomné cetě šplháme listnatým lesem ve skalnatém údolí neustále vzhůru. Konečně začínají travnaté louky. Opouštíme údolí a stoupáme vlevo do plochého sedla. Postupně přibývá vápencových skal s výraznými krasovými jevy. Několik metrů hluboké závrty s kolmými hladkými stěnami, ostré hřebínky jako nůž a mezitím krásné rozkvetlé květy skalniček. Svah, i když poměrně strmý, nic neříká o charakteru terénu před námi. Když dosáhneme výrazného vrcholu, jsme velmi překvapeni téměř kolmými stametrovými stěnami, jimiž padá hora do doliny Grbaja. Výhled je jedinečný - charakterem odpovídá významnému štítu uprostřed velehor - posuďte sami (obrázek 7).

   Přímo proti nám vidíme nejnižší stálé firnovisko Prokletijí Veliki kotal (cca 1500 m) a nad ním štíty hřebene Karanfili vrcholící v Maja Bals (2480 m). Vpravo je Maja Nighacit (2412 m) a další bezejmenné štíty. 700 m pod námí leží plato Vojuša a nad ním závěr doliny Grbaja již v Albánii.

   Cesta dolů ubíhá rychleji, avšak je nutno velmi pozorně přecházet po hřebenech nad hlubokými závrty. Uklouznutí a pád dolů by byl osudný. Do Gusinje jsme přišli až za tmy.

 

Další den věnujeme odpočinku u Alipašiných pramenů a potom už autobusem přes Podgoricu dále k moři smýt prach a únavu z hor.